V porovnání s dobou, kdy byly objeveny povzbudivé účinky kávových zrn a po celém světě se začala káva pěstovat, sklízet a zpracovávat (po ropě je druhou nejdůležitější obchodní komoditou), není historie instantní kávy tak dlouhá. Byla vynalezena na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nejčastěji se v odborné potravinářské literatuře uvádí rok 1901, kdy americký chemik japonského původu Saratori Kato, žijící v Chicagu, objevil postup přípravy rozpustné kávy v prášku, a výrobek představil na panamerické výstavě v Buffalu. Produkci ve velkém odstartoval kolem roku 1910 podnikatel Georg Constant Washington, který na svůj postup průmyslové výroby “rafinované rozpustné kávy” dostal patent. Rozšířenou verzí kávy bez složitého vaření se nápoj zvaný instantní káva – i když nebyl příliš chutný – stal až v letech první světové války. A to díky vojákům, kteří neměli čas na přípravu běžné kávy. Instantní káva v té podobě, jak ji známe dnes, vyrobila v roce 1938 firma Nestlé ve švýcarském Vevey pod označením Nescafé, které je používáno dodnes. V této době se stala rozpustná káva i součástí jídla pro spojenecká vojska v průběhu druhé světové války (opravdu již jen nemnoho pamětníků u nás si ji pamatují z poválečných dodávek potravin v rámci prvního projektu mezinárodní humanitní a rozvojové pomoci UNRRA). Kvalita instantních káv pro běžné použití a pro nápojové automaty stále stoupala, takže dnes je možné jednoduše připravit celkem chutný nápoj. Jeho aroma sice nelze srovnávat s vůní čerstvě umleté kávy, ale chuť některých druhů se přibližuje chuti “klasiky”. Jsou země, kde se téměř výhradně pije rozpustná káva, například ve Skandinavii. Také ve Velké Britanii připadá asi osmdesáti procentní podíl spotřeby kávy na kávu instantní. Naopak ve Finsku jsou konzumenti kávy velmi nároční a tak preferují pravou zrnkovou kávu před kávou rozpustnou – její spotřeba činí pouhé jedno procento z celkové spotřeby této poživatiny.
U nás v posledních letech obliba a spořeba této kávy pomalu stoupá. Instantní káva se vyrábí sušením vyextrahovaných mletých pražených zrn kávovníku. V některých státech (Jižní Amerika) se používají kvalitnější Koffea arabica, ale v Evropě se při výrobě zpracovávají obvykle méně kvalitní zrna Koffea robusta. Silný kávový extrakt se z vysokých až stostupňových teplot zprudka zchlazuje na čtyři stupně Celsia. Na zchlazení je závislá budoucí jakost kávy. Dalším technologickým stupněm je sušení, probíhající dvěma způsoby. Při prvním z nich se silný kávový extrakt rozprašuje pod tlakem na stěny vyhřívaných bubnů nebo sušících věží a odtud padá usušený v podobě zrnek dolů (spreyování). Tato metoda je častěji používaná pro svou nižší ekonomickou náročnost. Druhým způsobem je vymrazování ve vakuu (proces freeze-dried), vlivem kterého se při nízkých teplotách (kolem mínus čtyřiceti stupňů Celsia) odpaří zbytková vlhkost. Při tomto postupu je u kávy zachována nezměněná chuť a tolik ceněné aroma. Do obchodní sítě se dodává ve formě prášku nebo granulí.
Ani této oblasti se nevyhýbají inovace, jejichž výsledkem je např. tzv. káva jeruzalémská (kávová zrna jsou pražena s cukrem), ochucená vanilkou, ženšenem aj. Na trhu se často objevuje i nepravá instantní káva, a to, když se k pravému extraktu přimísí určitý podíl kávovin jako jsou obilniny, cikorka, prášek z mletých fíků a podobně. Je to přípustné pouze za předpokladu, že na obalu je uvedeno, že se jedná o směs kávového a kávovinového extraktu.
Autor: Ing. PaedDr. Bohumil Tesařík
Nejnovější komentáře